Želva zelenavá: chov, charakteristika a krmivo
Želva zelenavá, též želva řecká, patří k těm druhům želv, které lidé rádi chovají jako domácí zvířata. Na co musíte při chovu dbát a jaké krmivo je pro želvu zelenavou to správné, to se dozvíte v následujícím článku.
Charakteristika želvy zelenavé
- Vědecký název: Testudo hermanni boettgeri, Testudo hermanni hermanni
- Velikost: délka krunýře až 30 cm
- Váha: maximálně 3 kg
- Délka dožití: 50 let a více
- Oblast výskytu: evropské Středomoří
- Biotop: mimo jiné lesy, olivové háje, zahrady a pole
- Chov: venkovní výběhy s pařeništěm
- Potrava: býložravci
- Způsob života: aktivní přes den
- Zimní spánek: ano
Vzhled želvy zelenavé
Krunýř řecké korytnačky má délku mezi 20 a 30 centimetry. Díky tomu patří mezi malé až středně velké druhy želv. Má tuhý břišní krunýř a její hřbetní krunýř má středně vysoký náraz.
Zatímco břišní krunýř je u dospělých samiček rovný, u samečků vykazuje lehké klenutí dovnitř.
Základová barva krunýře želvy zelenavé je žlutá až olivová. Navíc má tmavé skvrny, které se mohou lišit podle daného poddruhu, ale i želva od želvy.
Želvy zelenavé mohou vážit až tři kila. Většinou jsou však dospělé želvy značně lehčí, přičemž samičky jsou ve srovnání se samečky obecně o něco těžší a větší.
Poddruhy želvy zelenavé
U želvy zelenavé se rozlišují dva podruhy, Testudo hermanni boettgeri a Testudo hermanni hermanni, které vykazují několik typických vnějších znaků.
Testudo hermanni boettgeri
Testudo hermanni boettgeri má ve srovnání s druhým poddruhem mírně klenutý hřbetní krunýř se slámově až olivově žlutou základovou barvu a černé skvrny, které se jeví v přímém srovnání s Testudo hermanni hermanni méně kontrastní.
Břišní krunýř tohoto poddruhu želvy zelenavé má zpravidla barvu rohoviny a jen ojedinělé černé skvrny. Hlava Testudo hermanni boettgeri je nahnědlá až černá.
Testudo hermanni hermanni
Testudo hermanni hermanni se mimo jiné liší svým více vyklenutým hřbetním krunýřem, který má navíc značně intenzivnější žluté zbarvení. V kombinaci se symetrickými černými skvrnami tím vzniká obzvláště silnější kontrast.
Nehledě na to k charakteristickým znakům patří i černé pásy, které jsou uprostřed břišního krunýře a kterými se Testudo hermanni hermani dá odlišit od svých příbuzných želv.
Biotop želvy zelenavé
Navzdory svému jménu, neboť želvě zelenavé lze říkat i želva řecká, se vyskytuje v mnoha státech Středozemí. Čili je ve volné přírodě rozšířená od východu Španělska přes jižní Francii, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko a Řecko až po evropskou část Turecka.
Nehledě na to želvy zelenavé žijí i na několika středozemních ostrovech jako Sardinii a Baleárských ostrovech, přičemž sem tyto želvy byly původně zavlečeny lidmi.
Želvy zelenavé žijí v hodně velkých revírech o několika hektarech, které si při hledání potravy obchází. Osidlují početné rozdílné vegetační formy a mohou se vyskytovat až do výšky kolem 1 500 metrů a obývají například zalesněné oblasti, olivové háje a zahrady nebo pole.
Očekávaná délka dožití: jakého věku se želvy zelenavé dožívají?
Za příznivých životních podmínek může želva zelenavá dosáhnout věku až dobrých 100 let. Tím se stává značně starší než savci se srovnatelnou velikostí těla.
Takto stará zvířata jsou ovšem jen výjimkou. Neboť ve volné přírodě je očekávaný věk dožití želv zelenavých značně nižší. Průměrný věk těchto želv činí v tomto případě obecně sotva kolem 20 let.
Pokud se želva zelenavá chová jakožto domácí zvíře, pak je to ovšem jiný případ. Při dobrých chovných podmínkách není věk 50 let a více žádnou vzácností.
Tato okolnost, a s tím spojená dlouhodobá odpovědnost, by se měla před pořízením tohoto oblíbeného plazu vzít v každém případu na zřetel.
Chov želvy zelenavé
Při chovu želv zelenavých je důležité poskytnout těmto plazům dostatek místa a co možná nepřirozenější životní podmínky. Želva zelenavá proto není vhodná k chovu v teráriu v obývacím pokoji. Terárium přichází v úvahu nanejvýš tehdy, aby se oddělily nemocné želvy od svých zdravých protějšků.
Namísto toho se doporučuje je chovat ve venkovním výběhu. Výběh želvy zelenavé by měl mít pařeniště s vhodnou výhřevnou lampou a vykazovat dostatečnou velikost. Pro mláďata stačí prostor dva až tři metry čtvereční, zatímco výběh pro dospělé želvy zelenavé by měl být o hodně větší.
Želvy zelenavé se obzvláště dobře cítí ve výběhu, který je co možná nejvíce přizpůsobený přirozenému prostředí, a to s kameny, rostlinami a malými kopečky. Navíc dokážou ocenit, pokud se mohou schovat například v listí nebo pod větvemi. Ve volném výběhu by měla být kromě suchých míst i místa vlhká. Tato vlhká místa jsou obzvláště velmi důležitá pro mláďata.
Zimní spánek u želv zelenavých
Jako mnoho jejích druhových příbuzných i řecká suchozemská želva v chladných měsících roku upadá do takzvané zimní hibernace. V této fázi trvající několik měsíců klesá teplota těla, srdeční frekvence, dýchání a zažívání se značně zpomalují.
Pro chov uzpůsobený daným potřebám je nezbytné, aby želvy zelenavé i v zajetí měly možnost k zimní strnulosti. Jinak na sebe zdravotní problémy nenechají dlouho čekat.
Doba zimování trvá přibližně od listopadu do března. Aby se zajistily ustálené teploty, nabízí se dát je do krabice na zimování do chladničky.
Co želvy zelenavé žerou?
S ohledem na zdraví želv zelenavých je velmi důležité dbát na vyhovující výživu. Nabídka krmiva by se tedy měla orientovat podle možností na přirozenou nabídku stravy těchto želv.
Želvy zelenavé jsou vegetariáni. Potřebují stravu bohatou na vlákninu, která by se měla skládat obzvláště z divokých bylin, čerstvých divokých rostlin a listů.
Dodatečně se výživa může doplnit o seno. V jídelníčku smí být v určitém množství zastoupený i salát a jiná zelenina. Naproti tomu ovoce není pro želvy zelenavé vhodné krmivo.
Rozmnožování a odchov želvy zelenavé
Rituál páření želv zelenavých, který se nám lidem může zdát dost drsný, začíná po zimní strnulosti. Dojde-li k úspěšnému oplodnění, nakladou samičky mezi dubnem a červnem svá vajíčka. Za tímto účelem želva vyhrabe díru, do které naklade 3 vajíčka až maximálně 14.
Po nakladení vajíček, přičemž se kladení vajíček může konat za rok dvakrát nebo třikrát, želví samička snůšku vajíček opět pečlivě zakryje zeminou. Do vylíhnutí potomstva to trvá v průměru 90 dnů. V mnohých regionech může inkubační doba trvat ovšem i značně delší dobu.
Chov želv zelenavých, které jsou drženy v zajetí, probíhá zpravidla bez problémů, takže každým rokem se rodí nové želvy. Ve většině případech jsou vajíčka při odchovu uměle zahřívána. Někdy se ovšem dokonce podaří odchov na zahradě.
Aby samičky mohly naklást svá vajíčka, je nutné jim zařídit vhodné místo, jako je například kopeček pro kladení vajíček. Jinak může dojít k zadržení snůšky, která může být smrtelná.
Odkdy jsou želvy zelenavé pohlavně zralé?
U volně žijících želv zelenavých dosáhnou samečkové své pohlavní zralosti kolem 10 let a samičky přibližně ve věku 12 let. Jelikož přesná doba nezávisí na věku, nýbrž na váze, mohou se někdy želvy chované v zajetí stát pohlavně zralými už dříve. U samiček želv zelenavých je tomu tak od váhy asi 700 gramů a u samečku již přibližně od 400 gramů.
Koupě želvy zelenavé
Pokud byste si chtěli koupit želvu zelenavou, měli byste se bezpodmínečně obrátit na důvěryhodného chovatele. Jelikož se u želv zelenavých jedná o chráněný druh, musí tento druh mít certifikát CITES. Kromě toho musíte svou želvu zelenavou ihned po koupi ohlásit u příslušného úřadu.
Kolik stojí želva zelenavá?
Kupní cena se odvíjí mimo jiné od věku želvy. Želvy zelenavé, které jsou mladší než jeden rok, se na známých inzertních portálech nabízejí zpravidla za přibližně 60 až 70 eur. Starší exempláře mohou ovšem stát i daleko více.
Napsat komentář