Želva bahenní: chov, charakteristika a krmivo
U želvy bahenní se jedná o malý až středně velký druh želvy. Řadí se k masožravcům a stráví většinu času ve vodě.
Želva bahenní je jediný druh želvy volně se vyskytující ve střední Evropě. Narazit na ni ve volné přírodě je ovšem velmi ojedinělé.
Charakteristika želvy bahenní
- Vědecký název: Emys orbicularis
- Velikost: délka krunýře přibližně 12 až 20 cm
- Váha: 400 až 1 500 g
- Věk dožití: přibližně 70 let
- Oblast výskytu: severní Afrika, Evropa, Rusko
- Biotop: stojaté nebo pomalu tekoucí vody
- Chov: celoročně v zahradím jezírku
- Potrava: vodní šneci, žížaly, ryby, zřídka vodní rostliny
- Způsob života: aktivní přes den
- Zimní spánek: ano, možné v zahradním jezírku
Vzhled želvy bahenní
Krunýř želvy bahenní může dosáhnou podle pohlaví a poddruhu délky mezi něco málo než 12 a více než 20 centimetrů. Poddruhy žijící na východě a na severu jsou zpravidla o něco větší než jejich protějšci zdomácnělí jižněji.
U dospělých želv bahenních je velmi silně patrný pohlavní dimorfismus. Samečci jsou značně menší než samičky. Váha těchto želv se v běžném případě pohybuje u 400 až 700 gramy. V ojedinělých případech mohou želvy bahenní dosáhnout ovšem i váhu maximálně 1 500 gramů.
Podobně, jako se liší u velikosti, jsou někdy u želv bahenních značné i rozdíly vzhledem k jejich zabarvení. Oválný, spíše plochý hřbetní krunýř je většinou tmavě hnědý nebo černý. V mnoha případech má žluté skvrny nebo čáry. Mimo to existují ovšem i exempláře se světlým hřbetním krunýřem a tmavou kresbou. Břišní krunýř může být jednobarevný žlutý, tmavý nebo černý, tak i skvrnitý nebo strakatý.
Biotop želvy bahenní
Želva bahenní je velmi rozšířená. Její přirozený biotop se rozprostírá od severní Afriky až po Rusko. Ve volné přírodě zdomácněla mimo jiné v Tunisku a Maroku, na Iberském poloostrově, v jižní Francii, a stejně tak v některých částech Itálie.
Kromě toho je výskyt želvy bahenní i v České republice, Litvě, Švýcarsku, ve státech Beneluxu, Polsku a Rusku. Dokonce v Německu najdete ještě ojedinělé populace, které se usídlily především na východě státu.
Volně žijící želvy bahenní obývají stojaté až pomalu tekoucí vody. Vzhledem k tomu se drží například u rybníků, potoků nebo pobřežních částí jezer. Dávají přitom přednost obzvláště vodám bohatým na výživu, které nabízí bahnité dno a místa k vyhřívání.
Chov želvy bahenní v zahradním jezírku
Želvu bahenní lze chovat celoročně v zahradním jezírku. Aby se zajistila dostatečná hloubka pro zimní strnulost, mělo by být jezírko pro želvu bahenní hluboké přibližně jeden metr. Předměty jako plovoucí větve jí poskytují perfektní možnost, aby je využila k vyhřívání na sluníčku.
V závislosti na velikosti zahradního jezírka se může upustit od filtračního zařízení, což usnadní udržování různých teplotních rozsahů v mělké a hluboké vodě.
Vedle jezírka želvy bahenní potřebují i prostor na souši, který musí být k dispozici s vhodným místem ke kladení jejich vajíček. Nehledě na to je důležité, aby tento výběh byl oplocený. Jinak se může stát, že želva bahenní uteče. Pro mláďata by měl být výběh i zakrytý mřížkou jakožto ochranou před možnými predátory, jako jsou kočky.
Chov želv bahenních v akvateráriu
V případě potřeby se může želva bahenní na přechodnou dobu zabydlet i v akvateráriu, nicméně by se mělo používat v ideálním případě jen pro eventuálně nezbytnou karanténu, přičemž trvalý chov v akvateráriu není možný.
Nezávisle na tom by akvaterárium mělo mít správnou velikost a podíl s vodou by měl zabírat přibližně dvě třetiny celkové plochy. Délka, která odpovídá pětinásobku délky krunýře, platí za dostatečnou. Šířka by měla odpovídat přibližně polovině délky.
Vedle teploty vody mezi 25 a 28 stupni je důležité, aby želva bahenní měla vyhřáté místo s teplotou od 35 do 40 stupňů. Je tedy nezbytné vybavit akvaterárium vhodnými lampami.
Potrava želvy bahenní
U želvy bahenní se jedná o masožravce, který se v přírodě živí mimo jiné vodními šneky, žížalami a rybami. Nehledě na to se příležitostně na jídelníček těchto zvířat dostanou i vodní rostliny.
Díky vysoce kvalitnímu krmivu pro želvy, který najdete v našem sortimentu, nepředstavuje vyvážená strava vaší želvy bahenní žádný problém.
Aby se vyvarovalo příliš rychlému růstu a zdravotním problémům, které jsou s tím spojené, je však nutné, abyste při krmení dbali na porce uzpůsobené daným potřebám. V této souvislosti vezměte na vědomí, že si tyto želvy dodatečně k této stravě, kterou dostanou od vás, najdou potravu ještě ve výběhu.
Předpokládaná délka dožití želvy bahenní
Želvy bahenní mohou dosáhnout věku až 70 let. Je tu ovšem nutné, abyste při chovu dbali na vyhovující životní podmínky a svého plaza optimálně krmili.
Zimní strnulost u želvy bahenní
Želva bahenní patří k těm druhům želvy, u kterého je zimní strnulost nutná. Za tímto účelem by měla být teplota vody v zimě na dně zahradního jezírka kolem čtyř stupňů. Nehledě na to je důležité, aby tyto želvy mohly samy vyšplhat po stranách jezírka nahoru a dostat se na hladinu vody.
Želvy bahenní zpravidla již koncem září ztrácí na aktivitě a v říjnu se pak nakonec noří na dno jezírka. Podle stávajících teplot zimní strnulost opět končí v dubnu nebo v květnu.
Rozmnožování a odchov želvy bahenní
Samičky želvy bahenní dosahují svojí pohlavní zralosti přibližně ve věku od osmi do deseti let, zatímco samečkové jsou pohlavně zralí většinou již od věku čtyř let.
Doba páření začíná po zimní strnulosti na jaře a tyto želvy se páří ve vodě. Ke kladení vajíček dochází v červnu nebo v červenci, přičemž želvy bahenní k tomu potřebují písčité, suché místo, které leží přímo na slunci.
Snůška čítá zpravidla mezi 9 a 15 vajíčky, z nichž se asi za 120 dnů vylíhnou několik málo centimetrů velká mláďata. Při odchovu v zajetí se inkubační doba často zkracuje na pouze 80 dnů. To platí především tehdy, pokud jsou vajíčka uložena v inkubátoru.
Koupě želvy bahenní
Želva bahenní platí za chráněný, kriticky ohrožený druh želvy. Odchov tedy podléhá ohlašovací povinnosti. Pokud byste si chtěli koupit želvu bahenní, měli byste proto bezpodmínečně dbát na to, abyste získali tuto želvu od důvěryhodného chovatele.
Zajetí volně žijících želv bahenních je zásadně zakázáno. To platí i u želv, u kterých existuje podezření, že možná někomu utekli ze zahrady.
Napsat komentář