Želva vroubená: chov, charakteristika a krmivo
Želvy vroubené patří k rodu Testudo (palearktické želvy). S délkou krunýře až od 40 centimetrů patří k větším zástupcům tohoto rodu.
Želva vroubená žije ve volné přírodě hlavně na jihu Řecka a Albánii. Kromě toho se ojediněle vyskytuje i na italské pevnině a na Sardinii, přičemž sem byla zavlečena pravděpodobně lidmi.
Nehledě na to se u želvy vroubené jedná ale i o oblíbené domácí zvíře, jehož chov je celkově vzato nekomplikovaný.
Charakteristika želvy vroubené
- Vědecký název: Testudo marginata
- Velikost: délka krunýře až 40 cm
- Váha: až 8 kg
- Délka dožití: 60 let a více
- Oblast výskytu: jižní Řecko, Albánie, Sardinie
- Biotop: suché, skalnaté oblasti až 1 600 metrů nadmořské výšky
- Chov: venkovní výběh s pařeništěm
- Potrava: býložravec (například plevel a seno)
- Způsob života: aktivní přes den
- Zimní strnulost: ano
Vzhled želvy vroubené
Jakožto největší zástupce palearktických želv dosahují volně žijící želvy vroubené délky krunýře až 34 centimetrů. V zajetí držené želvy mohou dosáhnout dokonce délky kolem 40 centimetrů. Váha želvy vroubené může činit mezi pěti až osmi kilogramy.
Na rozdíl od ostatních zástupců jejího rodu jsou samečkové u tohoto druhu želv značně větší než samičky.
Želvy vroubené mají nápadně podlouhlý krunýř, který vykazuje uprostřed zřetelný předěl a zadní krajní štít je obzvláště výrazný a někdy i trochu klenutý. Tento charakteristický vzhledový znak, jemuž vděčí želva vroubená za jméno, je velmi výrazný především u samečků.
Hřbetní krunýř se světlými skvrnami má černou základovou barvu. Břišní krunýř je naproti tomu žlutý a vykazuje k tomu trojúhelníkové, tmavé skvrny, které jsou vždy párově seřazeny.
U mladých želv nemá krunýř uprostřed ještě žádnou dělicí čáru a nemá ještě ani vroubený okraj štítu. Nehledě na to je krunýř u mladých želv vroubených ještě i značně světlejší.
Biotop želvy vroubené
Přirozený biotop želvy vroubené se rozprostírá přes jižní Řecko a na sousední regiony v Albánii. Kromě toho želva vroubená dnes zdomácněla i na Sardinii a v některých jiných regionech Itálie.
Ve volné přírodě želva vroubená dává přednost většinou suchému a skalnatému prostředí, kde se může vyskytovat až ve výšce 1 600 metrů. Jako zvíře samotář tam obývá pevně vytyčený revír, jehož velikost je přibližně jeden až dva hektary.
Chov želvy vroubené
Želva vroubená se projevuje jako nekomplikované domácí zvíře. Je ovšem nutné, aby se chovala ve venkovním výběhu. Chov v teráriu není totiž pro želvu vroubenou vhodný.
Namísto toho by se měl těmto želvám vybavit skleník s výhřevnými lampami nebo pařeniště tak, aby se zaručila dostatečně vysoká okolní teplota.
Aby se želvy vroubené cítily dobře, měl by být výběh pro dospělé zvíře velký alespoň deset metrů čtverečních.
Navíc by se mělo vybavení adaptovat co možná nejvíce jejich přirozenému prostředí. Vedle dostatku slunečního svitu a vhodného přístřešku nesmí ve výběhu želv mimo jiné chybět ani kameny ani trocha keřů.
Při chovu mladých želv vroubených se musí brát zřetel i na to, že tyto želvy potřebují trochu vlhčí okolní prostředí.
Aby se zabránilo nechtěnému páření, neměly by se ve stejném výběhu chovat želvy vroubené spolu s želvami zelenavými ani želvami žlutohnědými.
Výživa širokobřiché želvy
Širokobřiché želvy jsou rostlinné býložravce, kteří se v přírodě hlavně živí květy z luk a divoce rostoucími bylinami. Jejich strava je tedy převážně bohatá na vlákninu a chudá na bílkoviny.
Jako krmivo pro širokobřichou želvu jsou vhodné například jitrocel, pampeliška, nevědomka, kopřiva a jetel. Kromě toho může být část jejich stravy také ze sena.
Pro zdraví a pohodu širokobřiché želvy je důležitá správná strava. Doporučuje se proto pěstovat vhodné potraviny, jako jsou divoké byliny. Tyto mohou být také přímo vysazeny v ohradě zvířat, takže se želvy mohou samostatně stravovat.
Předpokládaná délka dožití želvy vroubené
Želvy vroubené se mohou dožít věku kolem 100 let. I když to není pravidlem, není délka života 60 let a více u těchto želv žádnou vzácností. Exempláře žijící ve volné přírodě dosahují ale v běžném případě nižšího věku než želvy chované jako domácí zvíře.
Drží želvy vroubené zimní strnulost?
Breitrandschildkröten patří mezi druhy, pro které je zimní spánek nezbytný během chladných měsíců v roce. Na rozdíl od řecké krasobrusky se však může stát, že se v jejich přirozeném prostředí dočasně stávají aktivními v teplých dnech a poté svůj zimní spánek znovu obnoví.
Při chovu želv vroubených by se v rámci zdraví těchto zvířat nemělo v žádném případě na zimní strnulost zapomínat. Průběžné zimování v tomto případě nepředstavuje žádný problém.
Rozmnožování a odchov želv vroubených
Doba páření želv vroubených začíná po zimní strnulosti. Dá se mimo jiné poznat tak, že samečkové začnou samičky pronásledovat, přičemž na ně řádně dorážejí.
Během aktu rozmnožování otevře sameček svoji pusu a vydává hlasité zvuky. Samička se naopak zachovává klid a pouze vytahuje hlavu stranou nahoru, takže vidí otevřenou pusu samečka.
Poté, co samička želvy vroubené najde vhodné místo pro nakladení vajec, vyhrabe tam svýma zadníma nohama díru, kam může naklást svá vajíčka. Pokud je zemina příliš tvrdá na hrabání, vypustí ze svého análního vaku vodu, aby zem změkčila. Díru v zemi po nakladení vajíček opět důkladně uzavře.
Snůška může čítat až 15 vajíček. Velké želvy kladou vajíčka za jedno léto až třikrát. Inkubační doba trvá ve volné přírodě kolem 100 dnů. Líhnou-li se vajíčka želvy vroubené, která je v chovu, v inkubátoru v průměru při 31,5 stupních, zkrátí se doba inkubace na přibližně 60 dnů.
Koupě želvy vroubené
Pokud si chcete koupit želvu vroubenou, měli byste se bezpodmínečně obrátit na důvěryhodného chovatele. Nehledě na to byste se sami měli předem postarat o to, abyste želvě poskytli vyhovující chovné podmínky.
Mějte kromě toho na paměti, že tento druh je zapsán v nařízení EU o ochraně volně žijících živočichů v příloze A. Chov má tímto ohlašovací povinnost a musíte svoji želvu vroubenou tedy ohlásit.
Napsat komentář