Želva žlutohnědá: chov, charakteristika a krmivo
U želvy žlutohnědé se jedná o malý až středně velký druh želvy, který obývá území od severní Afriky přes Středozemí až po Asii. Celkově má deset poddruhů, z nichž ty největší váží více než pět kilogramů a délka krunýře může dosahovat přibližně 35 centimetrů.
Charakteristika želvy žlutohnědé
- Vědecký název: Testudo graeca
- Velikost: délka krunýře až 35 cm (značné rozdíly v závislosti na poddruhu)
- Váha: přes 5 kg (značné rozdíly v závislosti na poddruhu)
- Věk dožití: 60 až 80 let
- Oblast výskytu: severní Afrika, Asie, evropská oblast Středomoří
- Biotop: rozdílné v závislosti na oblasti výskytu
- Chov: volný výběh s pařeništěm
- Potrava: velký počet rostlin a různí bezobratlí živočichové
- Způsob života: aktivní přes den
- Zimní spánek: ano
Vzhled želvy žlutohnědé
Dospělé želvy žlutohnědé mají hladký, klenutý hřbetní krunýř, stejně jako úzký, podlouhlý krční štítek a většinou nedělený nadocasní štítek. U velkých exemplářů dosahuje délka krunýře až 35 centimetrů a váží více než 5 kilogramů. Do jaké velikosti tyto želvy vyrostou a kolik budou vážit, to záleží však v neposlední řadě i na konkrétním poddruhu.
Zbarvení hřbetního krunýře se může do velké míry lišit podle biotopu a může mít různou podobu od světle šedé přes pískově žlutou až po olivově a světle hnědou. Čím jsou želvy žlutohnědé starší, tím se zdá být zbarvení jejich hřbetního krunýře vybledlejší. Břišní krunýř, který je vpředu značně zesílený, má na zadním konci pohyblivý závěs, jenž je v běžném případě tmavě zabarvený.
Poddruhy želvy žlutohnědé
Obrovská oblast výskytu želvy žlutohnědé vedla k tomu, že u tohoto druhy želvy existuje velký počet poddruhů. Aktuální výzkumy vycházejí z celkových 10 variací, které se dělí na západní a východní poddruhy.
Západní poddruhy želvy žlutohnědé:
- Testudo graeca marokkensis (želva marocká)
- Testudo graeca cyrenaica (želva cyrenaica)
- Testudo graeca graeca (želva maurská)
- Testudo graeca nabeulensis (želva tuniská)
- Testudo graeca soussensis (želva sousstal)
Východní poddruhy želvy žlutohnědé:
- Testudo graeca buxtoni (želva kaspická)
- Testudo graeca armeniaca (želva arménská)
- Testudo graeca ibera (želva eurasijská)
- Testudo graeca zarudnyi (želva perská)
- Testudo graeca terrestris (želva levantská)
Biotop želvy žlutohnědé
Na základě její obzvláště velké oblasti výskytu se želvy žlutohnědé v průběhu času přizpůsobily zcela různým klimatickým podmínkám a biotopům. Poradí si tedy jak se středozemním klimatem Řecka, tak i se studenými nocemi ve stepních oblastech Asie, a stejně tak i s klimatem v suchých polopouštích v severní Africe.
Jakožto studenokrevná zvířata jsou želvy žlutohnědé přirozeně odkázané na dostatečně vysoké teploty. Tyto teploty ovšem mohou být v závislosti na biotop a roční období příliš vysoké a mohou mít za následek přehřátí těchto zvířat.
Pokud je příliš horko, zalezou si proto želvy žlutohnědé mezi skalní pukliny nebo se dokonce zahrabou do země. Během léta jsou aktivní hlavně časně ráno a pozdě večer. Želvy žlutohnědé žijící v pouštním regionech upadají při obzvláště vysokých teplotách někdy dokonce i do takzvaného letního spánku.
Chov želvy žlutohnědé
Východní poddruhy želv žlutohnědých jsou pro chov jako domácích zvířat vhodnější než jejich západní protějšci. Západní poddruhy mají na základě vztahu ke svým přirozeným biotopům značně vyšší nároky. Jsou proto méně odolné stresu a mají větší sklon k nemocem.
Nezávisle na tom vyžadují želvy žlutohnědé v rámci vyhovujícího chovu v létě dostatečně velký volný výběh. Jelikož tyto želvy upřednostňují dost vysoké teploty, měl by být výběh pro želvy umístěn na slunném místě. Nehledě na tom k nezbytné základní výbavě patří vyhřívaný úkryt a pařeniště.
Přibližně 40 centimetrů vysoký plot se postará o to, aby tyto želvy nemohly utéct. Kromě toho je u mláďat dobré volný výběh pokrýt drátěným pletivem jakožto ochrana před možnými predátory jako ptáky a kunami.
Potrava želv žlutohnědých
Želvy žlutohnědé se živí hlavně rostlinnou stravou. Na jejich jídelníčku stojí široké spektrum různých rostlin. Vedle luskovin se k nim řadí mimo jiné i hvozdíkovité rostliny a rostliny pryskyřičné, a stejně tak celá řada travin.
Ve volné přírodě žerou želvy žlutohnědé v případě nedostatku potravy někdy i uschlé rostliny. Zčásti sežerou dokonce i jedovaté rostliny, pokud v dostupné nabídce potravy není nic jiného nazbyt.
Kromě rostlin žerou želvy žlutohnědé ovšem také bezobratlé živočichy, jako je například různý hmyz nebo ulity šneků. U dospělých samiček je podíl živočišné stravy zpravidla vyšší než u mladých želv a samečků.
Předpokládaná délka dožití želv žlutohnědých
Předpokládaná délka života želv žlutohnědých se pohybuje běžně v rozmezí od 60 do 80 let. Někdy se i zaznamená, že takovéto zvíře dosáhlo věku i více jak 100 let. Jednalo se přitom ovšem o ojedinělé případy.
Zimní strnulost u želv žlutohnědých
V závislosti na prostředí a tamní teploty mohou maurští kornati také upadnout do zimního spánku. Jedinci chovaní jako domácí zvířata by proto měli mít také možnost držet zimní klid. V opačném případě rostou zvířata příliš rychle a jsou navíc náchylnější k onemocnění.
V zásadě se mohou želvy žlutohnědé k zimování zahrabat i ve svém volném výběhu. V tomto případě je ovšem zcela nutné, aby byla tato zvířata ochráněna před přízemním mrazem. Za tímto účelem můžete použít například vhodně vybavený domeček, respektive pařeniště.
Je také možná alternativa k zimní ubikaci využití vhodné bedýnky k zimování v chladničce. Tento způsob má tu výhodu, že se dá během zimní strnulosti velmi přesně regulovat teplota.
Rozmnožování a odchov želv žlutohnědých
Doba páření želv žlutohnědých začíná v návaznosti po zimní strnulosti. Samečkové mohou při tom někdy o samičky vášnivě bojovat. Během samotného rozmnožovacího aktu ze sebe sameček vydává značně hlasité zvuky.
Mezi dubnem a červnem samička pak naklade mezi jednou až třemi snůškami po pěti až osmi vajíčkách. Za tímto účelem vyhrabe díru s hloubkou asi 10 centimetrů, kterou po nakladení vajíček pečlivě zakryje. Po inkubační době 60 až 100 dnů se mláďata konečně vylíhnou.
Jelikož samičky želvy žlutohnědé jsou při kladení vajíček vysloveně citlivé na kolísání teplot, může být při chovu v zajetí nutné využívání vyhřívací lampy. Nezávisle na tom se mohou vajíčka po úspěšném nakladení opatrně vyhrabat a uložit do inkubátoru.
Koupě želvy žlutohnědé
Želvy žlutohnědé patří k ohroženým druhům zvířat. Pro chov a koupi zvířat musí být tedy povolení. Navíc máte k tomu jakožto chovatel povinnost ohlásit svoji želvu žlutohnědou u místního úřadu. Mějte přitom na paměti, že ohlášení zvířete nemá současně za následek i povolení k chovu.
Předtím, než si koupíte želvu žlutohnědou, byste měli mít i na zřeteli vysoký předpokládaný věk dožití a požadavky, které se musí respektovat vzhledem k vyhovujícímu chovu.
Napsat komentář